Pražský železniční den

Přijeďte do Prahy oslavit svátek železnice! Kdy? V sobotu 11. září 2021. Centrem oslav bude opět Masarykovo nádraží, ale program pro rodiny s dětmi se bude konat i na jiných místech metropole a v jejím okolí. Těšit se můžete na jízdy historickými i moderními vlaky, nebo třeba výstavu železničních vozidel.

Všichni příznivci světa na kolejích by si v kalendáři měli zatrhnout 11. září. V tuto zářijovou sobotu se totiž uskuteční Pražský železniční den. Hlavní program oslav svátku železnice se koná od 9 do 18 hodin na pražském Masarykově nádraží. A na co se můžete těšit?

Na Masarykově nádraží najdete výstavu kolejových vozidel, prohlédnout si můžete Masarykův salonek, chybět nebude ani doprovodný program pro děti a prezentace partnerů akce.

K největším atrakcím budou, jako již tradičně, patřit jízdy historickými vlaky. 

Parním vlakem vedeným lokomotivou Šlechtična (475.179) se můžete svézt z Masarykova nádraží do Hostivic (I. jízda), Neratovic (II. jízda) a Českého Brodu (III. jízda) a zpět po stejné trase. V parním vlaku je po celou dobu zajištěno občerstvení v historickém bufetovém voze.

Letošní novinkou budou jízdy historickou patrovou soupravou (Bpjo) nejen po pražských spojkách. Vlak pojede přes stanice Běchovice, Malešice, Zahradní Město, Vršovice, Vyšehrad, Hlavní nádraží a Libeň zpět na Masarykovo nádraží. Trasa je koncipována jako okružní tj. bez možnosti nástupu/výstupu po trase vlaku. 

A kolik zaplatíte za jízdné? 

Parní vlak:

Základní globální cena – 100 Kč / jednosměrná

Snížená globální cena – 60 Kč / jednosměrná

Historická patrová souprava:

Základní globální cena – 80 Kč / okružní

Snížená globální cena – 50 Kč / okružní

Snížená cena platí pro děti od 6 do 18 let a držitele průkazů ZTP a ZTP/P. Děti do 6 let cestují zdarma bez nároku na místo k sezení.

Na výše uvedené jízdy je realizován předprodej jízdenek ve všech pokladnách a na e-shopu ČD ode dne vyhlášení (v týdnu od 16. 8. 2021). Zbývající jízdenky bude možné zakoupit také v den akce na pokladnách ČD a u průvodčích ve vlacích.

Do stanice Praha-Dejvice a zpět bude tentokrát jezdit parní vlak vedený lokomotivou Heligon (414.096), která bude mít pražskou premiéru a také historická motorová souprava. S touto soupravou můžete podniknout navíc i kratší vyhlídkovou jízdu po Negrelliho viaduktu.

A kolik zaplatíte za jízdné? 

Jednosměrná jízda v historických vlacích do/z Dejvic stojí 50 Kč, za zpáteční jízdenku zaplatíte dvojnásobek.

Za vyhlídkovou jízdu po Negrelliho viaduktu zaplatíte 50 Kč. 

Jízdenky na tyto vlaky se budou prodávat v den akce v pokladnách ČD a u průvodčích ve vlacích. 

Po trase Praha Masarykovo nádraží – Úvaly – Český Brod a zpět bude jezdit na vybraných pravidelných spojích historická elektrická souprava tzv. Žabotlam (ř. 451). 

Po trati Praha Masarykovo nádraží – Roztoky u Prahy – Kralupy nad Vltavou se můžete svézt na vybraných pravidelných spojích naopak moderní elektrickou jednotkou InterPanter (ř. 660).

V těchto vlacích platí tarif ČD a PID.

Kromě pražského Masarykova nádraží se bude konat zajímavý program i na jiných místech, kam se můžete svézt zvláštními vlaky:

• Praha-Dejvice: Rodinný den pořádaný Správou železnic, s. o.
• Roztoky u Prahy: provoz modelového kolejiště KŽM

V sobotu 11. září navíc budou po hlavním městě jezdit historické autobusy. Navštívit můžete také Království železnic na Smíchově.

Program akce bude ještě postupně upřesňován.

Změna nasazení vozidel a programu akce je vyhrazena.

Jízdní řády:

          Parní vlak (Šlechtična 475.179 + 5xBai)

          I. jízda:

stanice	příjezd	odjezd
Praha Masarykovo n.		9:37
Praha-Dejvice	9:47	10:08
Hostivice	10:23
stanice	příjezd	odjezd
Hostivice		10:40
Praha-Dejvice	10:58	11:00
Praha Masarykovo n.	11:08

         II. jízda:

stanice	příjezd	odjezd
Praha Masarykovo n.		11:30
Praha-Kbely	11:48	11:49
Praha-Čakovice	11:56	11:57
Neratovice-sídliště	12:13	12:14
Neratovice	12:16
stanice	příjezd	odjezd
Neratovice		13:05
Neratovice-sídliště	13:07	13:08
Praha-Čakovice	13:30	13:31
Praha-Kbely	13:36	13:37
Praha Masarykovo n.	14:02

         III. jízda

stanice	příjezd	odjezd
Praha Masarykovo n.		14:33
Úvaly	14:54	14:59
Český Brod	15:09
stanice	příjezd	odjezd
Český Brod		15:45
Úvaly	16:01	16:14
Praha Masarykovo n.	16:43

        Historická patrová souprava (Bpjo)

        okružní jízda po pražských spojkách – doba jízdy cca 70 min

stanice	odjezd
Praha Masaryk. n.	10:32	12:32	14:28	16:28

        Parní vlak (Heligon 414.096 + 4xCi)

stanice	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd
Praha Masaryk. n.		10:17		12:17		14:17		16:17
Praha-Dejvice	10:30		12:30		14:30		16:30

stanice	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd
Praha-Dejvice		10:50		12:50		14:50		16:50
Praha Masaryk. n.	11:11		13:11		15:11		17:11

         Historická motorová souprava (M240 + Bix + M262)

stanice	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd
Praha Masaryk. n.		11:16		13:16		15:16
Praha-Dejvice	11:26		13:26		15:26

stanice	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd
Praha-Dejvice		11:30		13:30		15:30
Praha Masaryk. n.	11:48		13:48		15:48

        Historická motorová souprava (M240 + Bix + M262)

        vyhlídková jízda po Negrelliho viaduktu – doba jízdy cca 20 min

stanice	odjezd
Praha Masaryk. n.	10:22	12:23	14:22

        

       Historická elektrická souprava Žabotlam (ř. 451) 

        na pravidelných spojích tj. zastavuje ve všech stanicích a zastávkách po trase

stanice	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd
Praha Masaryk. n.		9:25		11:25		13:25		15:25
Úvaly		9:49		11:49		13:49		15:49
Český Brod	10:00		12:00		14:00		16:00

stanice	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd
Český Brod		10:31		12:31		14:31		16:31
Úvaly		10:42		12:42		14:42		16:42
Praha Masaryk. n.	11:07		13:07		15:07		17:07

        Moderní elektrická souprava InterPanter (ř. 660) 

        na pravidelných spojích tj. zastavuje ve všech stanicích a zastávkách po trase

stanice	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd
Praha Masaryk. n.		9:12		11:12		13:12		15:12
Roztoky u Prahy		9:26		11:26		13:26		15:26
Kralupy n. Vltavou	9:45		11:45		13:45		15:45

 

stanice	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd	příjezd	odjezd
Kralupy n. Vltavou		10:12		12:12		14:12		16:12
Roztoky u Prahy		10:31		12:31		14:31		16:31
Praha Masaryk. n.	10:46		12:46		14:46		16:46

 

Ztrácí se tu zvířata a pojem o čase.

 

 

 

Modely italských železničních kolejových vozidel FS od firmy Roco

Provozování italských železničních kolejových vozidel na našich kolejištích není až tak běžnou záležitostí. Jedná se hlavně o hnací vozidla, protože vagóny v mezinárodním provozu je dnes již zcela běžnou záležitostí. 

Protože v současné době je ke všemu ještě značně omezeno cestování do zahraničí, tudíž cesta do Itálie je v běžném režimu prakticky nemožná, může si případný zájemce vyhledávat předmětné modely na různých bazarech. Pro lepší přehlednost jsem si dovolil sestavit několik scanů s italskými lokomotivami, konkrétně od firmy ROCO. Některé zde zveřejněné verze byly pouze  pro italský trh, ale zájemce se s nimi může setkat na elektronických bazarech. Zatím je zde skupina motorových lokomotiv D 345, dále dvě motorové lokomotivy D 214 a 4 provedení elektrických lokomotiv řady E 412. V případě Vašeho zájmu je možno sestavit takových přehledů více.

Prameny: Roco, vlastní archiv, vlastní poznatky

 

©Ing. Jaromír KOZINKA pro KŽMR

Vozy osobní a speciální třídy MODULAR a jejich ukázky v KŽMR Roztoky

Původně jsem myslel, že toto téma nebude třeba železničním modelářům a zájemcům o modely železničních kolejových vozidel blíže osvětlovat. Postupem času se však rozmnožily dotazy jak obecného, tak i technického charakteru a to jak řad zájemců o vozy v měřítku 1:1, dále potom z řad zájemců o modely a nakonec i od samotných modelářů. No a tady to je.

 Koncepce rakouských osobních vozů v osmdesátých letech minulého století se nesla v projektech Eurofima. Koncepce takového vozu se vyznačovala snahou západní Evropy projektovat a vyrábět pokud možno jednotný osobní vůz a tím umožnit jeho lepší využití v rozvíjejícím se mezinárodním provozu. Zatímco většina zúčastněných železničních správ se zadaného směru držela, tak německé a francouzské železnice měly některá specifika u svých vozů, jako příklad je možno jmenovat podvozky. ÖBB si nechaly pod počáteční produkci vozů Eurofima nainstalovat také rakouské podvozky SGP, později však byly ve velké většině použity podvozky Fiat. Vozy Eurofima jsou vyrobeny s první nebo druhou vozovou třídou v provedení kupé nebo velkoprostor. Pro lepší představu současnosti těchto vozů je potřebné se podívat na vozidlový park Českých drah a Regio Jetu, případně GySÉVu, kde jich hodně nalezneme, ve větší míře už ale po modernizacích, které byly provedeny ještě u ÖBB nebo potom u nových držitelů či provozovatelů.

 Zvyšování komfortu cestování vedlo ke konstrukci nových vozů, a to jak u firmy SGP, tak i u firmy Jenbacher Werke. Tyto vozy měly již některá zlepšení, jako na příklad:

• rovnou byly konstruovány na rychlost 200 km/h,
• jsou vybaveny novými podvozky MD 522 nebo SGP 300,
• jsou již jako tlakotěsné, tj. režim 73,
• mají vylepšenou klimatizaci,
• jsou vybaveny dvěma WC s uzavřeným oběhem, vždy jeden WC na jednom konci vozu,
• opět jsou v provedení první a druhé vozové třídy, kupé nebo později velkoprostor, restaurační vůz, vůz s polovinou jako zavazadlový a lehátko

Jsou vedeny s typovým označením UIC – Z1. My takové vozy máme také přímo z novo výroby od výrobce SGP (později Siemens), avšak pouze jídelní vozy, velkoprostorové vozy první třídy a vozy druhé třídy pouze s kupé. Vozy UIC – Z1 je možno vidět zejména v projektu HAMBURK.  Od firmy Jenbacher Werke není u ČD ani jeden takový vůz. Vozy od tohoto výrobce se v CZ objevily až v rámci second handu.

To byly z této kategorie nakupeny pouze 4 vozy první třídy s kupé a 4 vozy jídelní.

Obě železniční správy, tj. jak ÖBB, tak i ČD již tyto vozy modernizovaly.

Zatímco mezinárodní doprava byla počtem odpovídajících vozů ÖBB dostatečně obsazena, bylo nutno řešit náhradu vozů typu Schlieren pro vnitrostátní dopravu. Proto bylo ze strany ÖBB zadáno ještě firmě SGP vyprojektování nového vozu pro vnitrostátní přepravy a to rovnou na rychlost 200 km/h.

Technické vybavení vozu mělo odpovídat vozům pro mezinárodní provoz. Při tom se mělo dbát na skutečnost, že potřebná elektrická energie pro vůz bude dodávána z hnacího vozidla.

Jako další kritéria byla uvedena:

• tlakotěsné provedení zejména s ohledem na časté průjezdy tunely
• jak již bylo uvedeno, tak byla maximální konstrukční rychlost stanovena rovnou na 200 km/h
• 3 plně klimatizované velkoprostorové oddíly (proč 3 oddíly = byly ještě kuřáci a tudíž příčky mezi oddíly byly v třetině délky vozu – víme, že každý velkoprostorový vůz má snahu se aspoň trochu prohnout- řečeno „nespisovně“
• 1 x vakuové WC ( na celý vůz)
• „přátelský vztah ke kolejím“ díky konstrukci podvozku GP 300
• Modulární stavba – od toho je odvozena přezdívka MODULAR
• vylepšené oblasti „CRASH“
• redukce vlastní hmotnosti vozidla díly neinstalaci nabíjecích agregátů

V rámci modulární stavby vozu byly ještě stanoveny oblasti pro zaručení tlakotěsnosti:

• nová konstrukce skříně z kovových profilů
• vstupní dveře (použity byly od firmy IFE – SGP)
• průchozí dveře mezi vozy
• okna
• vytápění a větrání
• WG a sanitární zařízení

Samotné prostorové uspořádání ( jak již bylo řečeno tří oddílové) vozu vycházelo ze zkušeností Deutsche Bundesbahn, tj. velkoprostor a 1 x WG na vagon (zde nutno říci, že po letech se ukázalo, že to je málo).

Další raritou bylo uspořádání sedadel, kdy se přestalo jednak dle DB, ale i SBB striktně dbát na to, aby rozmístění sedadel, zejména ta proti sobě (vis a vis), korespondovala s rozmístěním bočních oken vozu. Faktem je, že u vozu MODULAR se to podařilo celkem dodržet.

Projekt vycházel z možností využít tehdy dostupná hnací vozidla a to elektrické lokomotivy řad 1044, 1822, 1014 a připravované 1012. Výhledově se začalo hovořit o řídícím voze.

Pro začátek bylo objednáno 40 vozů druhé třídy a 19 vozů první třídy.

Ačkoliv se počítalo, že objednané vozy budou používány jenom na „vnitro“, tak přece jenom se naskytla potřeba je nasadit také na peážní trať Brennero – San Candido – Lienz a tak bylo potřebné napájení ze sítě 3 kV DC. To byl prakticky jeden z hlavních problémů, protože rakouské vozy pro mezinárodní vlaky prožívaly své těžké období při jízdách po FS. Dobře myšlený projekt napájení elektrickou energií z hnacího vozidla se zabudováním nových podpěťových a přepěťových ochran narážel v Itálii na velké problémy zejména s přepětím v troleji. Maximální nejvyšší hranice 3600 V DC se v Itálii nedařilo zajistit v trvalém režimu, neboť by tehdy FS měly problémy s vozbou vlaků v elektrické trakci. Jednalo se zejména o DC úseky na Tarvisiu a Brenneru. My jsme tyto problémy občas u ČSD zažívali též, a to zejména u elektrických lokomotiv již těmito ochranami vybavenými, a to na síti RŽD (resp. na ŽD SSSR).

Spolu s tím měly ÖBB problém také s vhodným hnacím vozidlem pro trať Brennero – San Candido – Lienz, protože jim zbývala pouze řada 1822, která své začátky měla více než neslavné.

Proto se ÖBB rozhodly, že výše uvedená trať bude provozována klasickými vozy pro mezinárodní dopravu a v oblasti hnacích vozidel to bude nadále na přepřahy ve spolupráci s FS, protože provozované motorové lokomotivy řady 2043 byl svým instalovaným výkonem na tuto vozby slabé.

Dále bylo definitivně rozhodnuto u vozů MODULAR neinstalovat napájení elektrickou energií pod napájecí soustavou 3 kV DC.

Lokomotivy 1822 nakonec svůj aktivní život strávily v Innsbrucku, ale to je jiná, také velmi obsáhlá kapitola.

Dalším problémem bylo dodržení požadované hmotnosti vozu, protože tehdejší výrobci železných profilů na vozidlové skříně neměli ještě takové zkušenosti, aby ve vyrobeném profilu zajistili jeho metalografické složení, dále potom mechanické vlastnosti a k tomu ještě i hmotnost. Hliníkáři se to také teprve učili. Nesmíme zapomenout, že se psaly roky 1988 a dále. My jsme se do této oblasti ponořili přece jen o pár let později ( řada 471 a projektované Pendolino – tzv. „česká identita“). K tomu přispěli také výrobci CZE a klimatizace, kteří se také nemohli vejít do hmotnostních mantinelů.

A tak vznikl po všech „omezeních“ de facto upravený projekt, který přinesl současně známou podobu MODULARu. Jeho technické parametry jsou uvedeny na prospektu, který je zde vyobrazen. Výkres odpovídá vozu druhé třídy první série, tj. ještě s vestavěnou skříňkou informačního systému v bočnici vozu a to vždy na jeho pravé straně z bočního pohledu na vůz.

Zatím se ale stále mluvilo o samostatných vozech a i samostatně zařazovaných do vlakových souprav. Vývojem souprav pro regionální dopravu, sestavených z odpovídajícího počtu samostatných „vložených“ vozů, hnacího vozidla a řídícího vozu, vznikla i v Rakousku myšlenka projektu MODULARu v ucelené jednotce s designově upraveným řídícím vozem a i tak konstruovaným hnacím vozidlem. Takové projekty známe na příklad z Itálie, Švýcarska nebo Francie, v Německu si moc nelámali hlavu s designovým uspořádáním hnacího vozidla. Řada takových projektů (okolo roku 1991) skončila z různých důvodů však jenom na papíře. Výroba jednokabinových lokomotiv proběhla kromě jiného v Itálii (u FS řada E 453 a E 454). U SBB se toto odehrálo v řadě Re 4/4 – V – S Bahn Zürich. Rakousko počítalo v tomto projektu s odvozeninou lokomotivy řady 1014 a k tomu byly upraveny zatím jen hmotnostně lokomotivy 1014 002 – prototyp-, z novovýroby potom lokomotivy 1114 017 a 018. Jednokabinové provedení 1014-ky nebylo nikdy vyrobeno, byť bylo nakresleno aspoň schématicky. Svého času se tento projekt projednával i na ÚŘ ČSD a ještě i po začátcích na GŘ ČD.

 

Postupným vývojem elektrických jednotek, respektive strategickým rozhodnutím ÖBB o zastavení výroby lokomotiv řad 1822 a 1012 ve prospěch Taurusů, byly jakékoliv úvahy o takové jednotce – myšleno s odvozeninou lokomotivy řady 1014 – přesunuty do archivních dokumentů.

Tím byl projekt MODULAR nakonec zredukován,  a bylo vyrobeno pouze 58 vozů řady Bmpz „20 – 94“ s tím, že vozy 000 a 039 odpovídaly vyobrazení na prospektu a další vozy, původně plánované jako vozy první třídy, byly nakonec vyrobeny v provedení druhé třídy s určitými úpravami, z nichž markantní je neinstalace vestavěné skříňky informačního systému v bočnici vozu a neodklápějícími se stolky mezi sedadly 2 + 2 proti sobě. Vyrobené vozy jsou dodnes v provozu, pouze vůz 036 byl po nehodě v roce 1995 nakonec v roce 2003 zrušen.

Z výše uvedeného je patrno, že projekt MODULAR ležel pár let „u ledu“ a stávající vozy jezdí u ÖBB statečně dál, prošly také již modernizacemi a to vzhledem ke svému věku.

No ale nakonec celý projekt znovu ožil a to my již na štěstí známe také. Jmenuje se RAIL JET. Ale to zase někdy jindy včetně současného pokračování ve stylu, jak je už u našich jižních sousedů zvykem, že „při objednávce se nemá cenu zabývat pouze pár kusy“.

Přece jenom ale samotný projekt MODULAR nezapadl úplně a těsně před rokem 2000 ožil ve své původní podobě. A to tehdy, když Skupina ÖBB „Nákladní doprava“ – potom RCA, dnes RCC – potřebovala ve vlacích ROLLA nahradit starší neklimatizované doprovodné lehátkové vozy pro řidiče kamionů novými. Vznikl tak projekt Lehátkového vozu plně klimatizovaného s 9 oddíly lehátek a doprovodným oddílem s kuchyňským koutkem, mikrovlnou troubou a ledničkou.  Vůz je vybaven 2 WG – vakuum, 2 oddíly se sprchami a hlásičem požáru. Vůz prakticky odpovídá zvenku MODULARu, byly nadále zachovány rovné stěny a to kvůli nezamlžujícím se oknům, které by mohly v případě signované bočnice dělat problémy, ale také pro změnu mezinárodních norem pro vztažný obrys vozidla. Problematiky znalí vědí, že se jedná o EN 15 273. Vyrobeny byly v závodě Adtranz v Maďarsku.

 

 

V obrazové části je uvedeno:

Obr. č. 1 Fotografie MODULARu s lokomotivou řady 1014

Obr. č. 2 Tovární prospekt

Obr. č. 3 Model   Roco vozu číslo 054

Obr. č. 4 Tentýž model z bočního pohledu

Obr. č. 5 Modely Roco vozů čísel 005 a 054

Obr. č. 6 Tytéž modely z boku

Obr. č. 7 HERIS Model lehátkového vozu Bcmz „59 -71“ série 200

Obr. č. 8 Porovnání vozů Bmpz a Bcmz

 

 

Prameny:

osobní poznatky, Normy MOROP, Reisezugwagen österreichischer Bundesbahn, Technické prospekty SGP a Siemens, konzultace s ÖBB, prospekty ACME a ROCO, TNK 141 UNMZ

©Ing. Jaromír KOZINKA pro KŽMR

Epochy železničního modelářství a jejich ukázky v KŽMR Roztoky

Při hledání témat, které bychom Vám, váženým návštěvníkům KŽMR, chtěli přiblížit předvedením na našem kolejišti, jsme došli kromě jiného k názoru, že bychom mohli veřejnosti ukázat proměny železnice v čase. Trochu té nezbytné teorie je uvedeno v další textu.  Ne všechno je ovšem bez případné přestavby kolejiště možné, ale to je uvedeno potom k příslušnému textu samostatně.

Takže trochu té teorie:

Historie vývoje železniční dopravy je velmi zajímavá oblast. Vždy byla, je a bude charakterizována obdobím, které je předmětem badatelského zkoumání. Platí to jak pro železnici skutečnou, tak i pro železnici modelovou. Každá zřetelná epocha vývoje železnice se vyznačuje určitými technickými znaky a měnícími se společenskými strukturami. Každá epocha se vyznačuje svými charakteristickými znaky a to jak v infrastruktuře, tak i ve vozidlech.

V oblasti železničního modelářství bylo mezinárodně dohodnuto rozdělit vývoj železnice do epoch. Epochy se však zpravidla nedají od sebe přesně rozdělit a přechody mezi nimi jsou převážně plynulé a pokud se podíváme do Evropy, tak jsou ještě rozdílné podle území.

Základní rozdělení do Epoch v železničním modelářství uvádí norma NEM 800.

Obecně se v oblasti normotvorné činnosti NEM doporučuje, aby:

1. Aby modelové kolejiště bylo svou tématikou a provedením zařaditelné do určité epochy, tj. aby vybavení kolejiště a nasazení vozidlového parku pokud možno spolu korespondovalo.
2. Aby výrobci modelů dbali na provedení odpovídající příslušné epoše a aby i v nabídkách modelů uváděli příslušnou epochu, případně i periodu.

Aby bylo možno podrobněji modelově zachytit početné mezičasové změny ve vzhledu železnic, jsou epoch děleny ještě do period. Ty obvykle však korespondují s časovým vývojem jednotlivých zemí, případně železničních správ. Vymezení epoch a zařazení do period podle zemí nebo železničních správ je dohledatelné v normách NEM řady 8xx, tj. od čísla NEM 801 a výše.

 My bychom rádi předvedli postupně období třetí až šesté Epochy, s tím, že samozřejmě z technických důvodů nemůžeme dané Epoše přizpůsobit infrastrukturu. Takže bychom se to pokusili zrealizovat převážně ve vozidlovém parku.

Zahájíme třetí epochou, kdy ještě převládala pára. Podle norem NEM jsou třetí a čtvrtá Epocha v základu ohraničena obdobím od roku 1945 do roku 1970 a dále od roku 1970 do roku 1990. Norma NEM 805, která je pro CZ vodítkem, má tato rozdělení:

Epocha III od roku 1945 až do roku 1968 s tím, že perioda a je od roku 1945 do roku 1955, perioda b je od roku 1950 (zde se roky trochu překrývají) do roku 1958, perioda c je od roku 1958 do roku 1968.

Epocha IV od roku 1968 do roku 1992 s tím, že perioda a je od roku 1968 do roku 1975, perioda b je od roku 1975 do roku 1985 a perioda c je od roku 1985 do roku 1992.

 

Jak již bylo vpředu uvedeno, tak rozdělení do Epoch a zejména do period není vždy pro jiné evropské země shodné s naším rozdělením, ale je odlišné. Jako příklad uvádím rozdělení III. a IV. epochy pro Itálii:

Epocha III od roku 1949 do roku 1968 s periodou a (1949 – 1956) a periodou b (1956 – 1968).

Epocha IV od roku 1968 do roku 1989 s periodou a (1968 – 1980) a periodou b (1980 – 1989).

Celkový přehled najdete na různých webových stránkách.

Na závěr pro přehlednost uvádím příklad rozdělení italských osobních vozů do Epoch III a IV.

Obr. č. 1:  Osobní vůz FS III. Epochy, popisy vozidla ještě ne s číslem dle UIC

Obr. č. 2: Porovnání barevného řešení osobních vozů FS ve III. Epoše, periodě a, dále pak v periodě b) III. Epochy. Dle data provedené opravy většího rozsahu- 1975 – toto barevné řešení bylo uplatňování i v periodě a IV. Epochy – dnes jsou na tomto místě uváděna data Technických kontrol vozidla). Zde jsou patrny také odlišná umístění nápisů na vozidle.

Obr. č. 3: Ten samý vůz IV. Epochy z jiného pohledu

Obr. č. 4: Porovnání periody a a periody b IV. Epochy

Obr. č. 5: V roce 1964 byla zahájena výroba osobních vozů Typu X podle zásad, přijatých UIC pro sjednocování vozidlového parku jednotlivých železničních správ. Zde je vůz první vozové třídy a vůz druhé vozové třídy s bufetovým oddílem, vše v periodě b III. Epochy.

Obr. č. 6: Vůz s bufetovým oddílem z jiného pohledu

Obr. č. 7: Přelom III. a IV. Epochy je také spojen s povozem vlaků TEE. Zde aspoň jako reprezentaci tohoto zajímavého období uvádím vůz první třídy TEE a to odpovídající lokomotivu na teritoriu Itálie, tj. známou ŽELVU – řadu E 444. Rozpracování této oblasti necháme ale na jindy.

 

 

Prameny:

osobní poznatky, Normy MOROP, Carrozze FS 2005 – ACME 2006, FS Trenitalia, Locomotive Diesel – Duegi Editrice 2002, Locomotive Elettriche – Duegi Editrice různá vydání, prospekty ACME a ROCO, TNK 141 UNMZ

©Ing. Jaromír KOZINKA pro KŽMR

Naši následující výstavu jsme se rozhodli věnovat lokomotivám T 697.2 „Ragulin“. Více se dozvíte v článku. Se svolenim autora.

Pohledové rozdíly pravé strany lokomotivy řad 232 a 233 DB – AG. Hof 29. 08. 2013,

foto Jaromír KOZINKA