Dojemný návrat domů aneb už jsem zase tady …

Dne 10. 12. 2016 jsme v KŽM ROZTOKY představili kromě jiné také soupravu nočního vlaku, seřazeného z tehdy dostupných vozů společnosti CNL (City Night Line). Hnacím vozidlem byla tehdy elektrická lokomotiva řady 189 nebo jinak ES 64 F 4. Modelové provedení odpovídalo skutečnosti v době vzniku modelu.

Původně to byla lokomotiva 189 090 DB AG, později prodaná společnosti MRCE. Ta provádí pronájmy svých železničních kolejových vozidel. U nás jsou k vidění Vectrony MRCE. Jejím charakteristickým rysem jsou černě zbarvené lokomotivy s logem MRCE, případně doplněné popisem současného provozovatele. Držitelem vozidla je stále MRCE.

Zákonitě vznikne otázka, proč se touto lokomotivou samostatně zabývat, protože ona sama zase tolik nevybočuje z normálních situací. Ale přece, a není sama.

V roce 1999 objednává železniční společnost DB AG u Siemensu 100 lokomotiv pro použití na 4 proudových soustavách a to zejména v nákladní dopravě. Tehdy byla mezi výrobci dohoda, že každý vyrobí cca 150 vícesoustavových elektrických lokomotiv pro použití na evropské železniční síti normálního rozchodu. V začátcích se 4 výrobci neomezovali maximální rychlostí lokomotiv, později se však ukázalo, že to bude rozděleno hlavně na lokomotivy pro nákladní dopravu, tj. s maximální konstrukční rychlostí 140 km/h.

Kdo to teda vše byl ve čtveřici výrobců:

Siemens – lokomotiva TAURUS (1016, 1116 ÖBB)

Adtranz, později Bombardier – lokomotiva TRAXX (145 DB)

Alstom – lokomotiva PRIMA ( BB 27 000 SNCF – správně by mělo být Bo´ Bo´ 27 000)

Ansaldo – Breda – lokomotiva E 402 B FS

Protože ale ne všechny tyto lokomotivy byly vhodné pro nákladní dopravu, tak bitevní pole se změnilo. A to především lokomotivy řady E 402 B byly pro technické problémy v nákladní dopravě staženy paradoxně na rychlíkovou dopravu, kde se po úpravách určitých komponentů nakonec velmi osvědčily (podrobnosti jsou ale pro jiné povídání). Ve smíšené dopravě mezi Itálií a Francií zůstalo pouze 20 lokomotiv E 402 B, ale byla to verze E 402 BF (to je také na jiné povídání) – lokomotivy už dnes v podobě BF neexistují, je to verze B.

Siemens však po dohodě s DB AG vyprojektoval tzv. Eurolokomotivu pro nákladní dopravu, kterou je právě řada 189 DB a nebo Dle Siemense ES 64 F 4.

DB AG s těmito lokomotivami počítaly pro vozbu nákladních vlaků po Evropě. V porovnání s lokomotivami řady 152 DB AG, která měla být později změněna na vícesoustavovou ale levnou lokomotivu (projekt se de facto omezil pouze na provedení DB AG, DSB – 6 – ti nápravové provedení a 2 ks pro Dispolok) zaplatily DB AG o 20% více za každou lokomotivu 189. Do roku 2005 bylo postaveno a dodáno všech 100 objednaných lokomotiv. DB AG ale nechtěly spěchat s použitím těchto lokomotiv v mezinárodní dopravě a tak do konce roku 2007 neujela lokomotiva řady 189 DB AG ani metr po zahraniční železniční síti (pokud nepočítáme první tři lokomotivy, které byly zkoušeny i ve Velimi, avšak pro svou atypičnost byla nakonec prodány jiným držitelům. DB AG dostaly již sériové provedení a tak čísla lokomotiv 189 001 002 a 003 byla de facto pro DB AG obsazena dvakrát)

Za to konkurenti viděli svou příležitost a tak lokomotivami ES 64 F 4 se pokoušeli zaplavit Europu (to se daří s Vectrony). Jenže Siemens nestačil s výrobou.

Na jedné straně přebytek těchto lokomotiv u DB AG (dokonce zde některé byly dodány pouze se dvěma pantografy s tím, že se podle potřeby lokomotiva doosadí potřebnými pantografy) a na druhé straně konkurenční hlad. K tomu ještě původní půjčovna lokomotiv Siemens – Dispolok byla prodána nově vznikajícímu kolosu MRCE. Takže zákonitě došlo k dohodě o prodeji 10 lokomotiv řady 189 DB AG novému držiteli (MRCE). Jednalo se o čísla 189 090 až 099 včetně, DB AG si nechaly tu poslední, tj 189 100. Přechodem k novému držiteli byly lokomotivy Siemensem dodělány do plnohodnotné verze a začaly svůj putovní život, tj. byly půjčovány provozovatelům podle poptávky. Odsud je také provedení modelu, kdy lokomotivy 090 až 092 byly pronajaty společnosti CNL a proto nesly na sobě trochu jiný popis, než ostatní lokomotivy (ex. DB AG)

Ale pozor: paralelně s touto transakcí byly již také u MRCE lokomotivy ES 64 F 4, které nebyly nikdy u DB AG. A tak se stane, že při menších znalostech problematiky nebo rychlejšího vnímání situace můžete lehce zaměnit lokomotivu 189 MRCE, která nikdy nebyla u DB AG s lokomotivou MRCE, která byla ex. DB AG

Pro přehlednost:

189 090 = 189 090 DB AG = 189 990 MRCE ——– ale v Registru vozidel je stále 189 090!!!

189 997 = ES 64 F 4 090 MRCE —————– ale v Registru vozidel je stále 189 997!!!!

Fyzicky jsou to dvě lokomotivy (protože obě jsou u MRCE, tak jsou stejně černé!!!)

Lokomotiva 189 090 byla vyrobena v roce 2005, byla červená se dvěma pantografy. V roce 2008 byla prodána MRCE, dodělána, přebarvena.

Protože ale vývoj lokomotiv pokračuje dál, tak v roce 2021 se všech 10 lokomotiv 189 ex DB AG vrátilo prodejem od MRCE domů, tj. k DB AG. Odtud je název tohoto povídání.

Navrátivší se lokomotivy jsou používány buď na vozbu Německo – Švýcarsko a nebo jako přípřežní na vozbu těžkých vlaků Holandsko – Německo a zůstávají do dílenských oprav zatím v černém nátěru.

No ale místo nich jsou odprodávány od DB AG lokomotivy řady 187 TRAXX AC 3 (187 100 až 109) opět do majetku MRCE a tak z červené lokomotivy je opět černá.

Na fotografii číslo 4 jsou obě lokomotivní řady, dokonce i číselně odpovídající obchodovaným lokomotivám. Je to 189 090 (model Roco) a 187 104 (model PIKO)

At´ se navrátilcům u DB AG líbí!!!!

Fotografie:

Č. 1 a 2 – souprava vlaku CNL s lokomotivou 189 090